
Pod článkem najdete dva diagnostické příběhy téhož vozidla tak, jak se udály bezprostředně po sobě a tak zde diagnostiku nebudeme popisovat nijak zevrubně. Tím, že se jedná o naše auto, mohli jsme na něm pracovat po etapách jen ve volných chvílích. Chceme ale ukázat, jak se jeví "tipy velezkušených automechaniků" v porovnání s výsledky měřenými a tedy díky dokumentaci nezpochybnitelnými. Tím "tipy" nechceme nijak hanět a vůbec ne zlehčovat, patří k tomu, ale podpořit by je mělo měření, tipovaná "tutovka", se jaksi netrefila...
Motor AQY koncernu Volkswagen má pár zvláštností a v minulosti dal zabrat i esům v našem oboru. Musíme přiznat, že nám taky. Jako jeden z prvních vozů s později předepsaným EOBD protokolem tenhle typ AQY často rozsvěcel kontrolku emisí i po výměnách všeho možného. Snad proto jsme ze zoufalosti dali na "tip" kolegy a přes naše pochyby jsme vyměnili váhu vzduchu. Jak se ukázalo, zbytečně, stejný problém přicházel naopak ještě dříve.
Zvláštnosti:
Technicky to není protimluv. Jsou to dvě rozdílné chyby lišící se v zátěžových podmínkách a odhalila to naše "totální adaptace" kterou v EOBD samotnou nenajdete. Při jízdě je směs dle FCD Loggeru o -20 % chudší, ve volnoběhu je zase o +20 % bohatší! Obojí je pravda a rozsvítí to i emisní kontrolku. Auto občas pocukávalo a někdy se dokonce nepovedl ani studený start.
První příběh (https://www.fcd.eu/story/15483) popisuje, jak nás potrápily Lambda sondy. Citlivost na kondenzát jsme v přímém přenosu viděli v prvním příběhu na shora uvedené adrese.
Jakmile nová váha vzduchu na tip kolegy "nezabrala", skálopevně jsme se rozhodli neslavně proslulý problém čtvrt století starých motorů AQY probádat důkladněji a v případě úspěchu, doložit důvody pro dvě protichůdně znějící chybová hlášení.
Problém opakovaného praskání keramiky Lambda sond z prvního příběhu byl vyřešen výměnou za speciálně sondy (dvouplášťové) odolné vůči kondenzátu. Hlášení "směs chudá" a "směs bobatá" se však objevovala i po výměně váhy vzduchu a o tom je ten druhý příběh zde: .
Vzduch do experimentálních AIR-MIX vstřiků motoru AQY je odebírán za váhou a blízko dost odvětrání klikové skříně. Odvětrání má nedokonalý separátor olejových par tím se olej dostává jak na vyhřívaný film váhy vzduchu (pulzacemi), tak i do AIR MIX systému. Na místech, kam se všude dostane, po něm zůstanou usazeniny v podobě tvrdé pryskyřice. První válec to odnese nejdřív a nejhůř, protože jím vzduchové vedení končí. Největší usazeniny jsou vidět právě na elektrodách první svíčky. Pryskyřice během 200 tis. km pomalu ucpou i systém AIR MIX, takže vzduchu do sání okolo vstřiků jde čím dál méně. Směs je tak ve volnoběhu díky tomuto úbytku vzduchu “bohatší a bohatší” až ji jednotka zadaptuje na limitní hranici nejchudší možné směsi (aditivní adaptace = -17 % !), a pak rozsvítí kontrolku a uloží chybové hlášení “Směs příliš bohatá”.
Dost dlouho nám trvalo než jsme přišli na to, že opačné hlášení, tedy “směs příliš chudá”, přicházelo v zátěži kvůli jinému problému. A díky simulaci jsme zjistili ztrátu pružnosti membrány rozdílového podtlakového regulátoru tlaku paliva. Palivové čerpadlo samotné tlak vytvářelo dokonce s rezervou, ale "ztuhlá membrána" redukovala v zátěži tlak natolik, že řídící jednotka musela adaptovat směs do bohata prodlužováním doby vstřikování (až na multiplikativní adaptaci + 20 % !).
Simulacemi jsme jednotce vyšli vstříc v ochuzení směsi ve volnoběhu, a to přídavným falešným vzduchem. Původně jsme netušili, že zde chyběl kvůli usazeninami "zarostlým" mixérům. A k obohacení v zátěži jsme jí zase pomohli tím, že jsme zvýšili systémový tlak paliva o půl baru externím stavitelným regulátorem s novou, ještě pružnou membránou.
A výsledek? Obě adaptace, jak v zátěži tak i ve volnoběse vrátily do tolerance +- 5% okolo nuly.
Řešením by byla výměna palivové lišty, která však nová není k sehnání. Použili jsme tedy ručně stavitelný podtlakový regulátor a ve volnoběhu jsme motoru vrátili vzduch, který mu chyběl díky pryskyřici ucpaným vzduchovým kanálům. Kontrolka zhasla a už se nerozsvítila.
Ručně nastavitelný regulátor tlaku paliva posloužil jako náhrada za "ztvrdlou" membránu v původním, 24 let starém diferenčním regulátoru tlaku paliva.
Hodnoty znázorněné v grafu černou linií, jsou vypočtené z krátkodobé a dlouhodobé adaptace směsi, obsažené v každém EOBD protokolu. Tento výpočet "imaginární", ale dost důležité křivky pomáhá rozeznávat kritické momenty adaptace a napoví, jaká adaptace je v každém okamžiku v činnosti, zda aditivní (volnoběžná) nebo multiplikativní (zátěžová).
Kompletní informace na toto téma
a mnoho dalších informací najdete pod odkazy níže.
Vyzkoušejte si nás nezávazně na 14 dní zdarma.
Vyzkoušet 14 dní zdarma
Komentáře (4)
Len sa pýtam. Nie sú na Fuel Trim prehodené farby s popiskami? Nie je rovná - hnedá línia Total fuel trim tá vypočítaná? Potom čierna je Short a modrá Long?
Eči
Eči (1) Nejsou, barvy jsou skutečně správně. Totální (černá) je "součtem" Long (oranžová) a Short (šedomodrá).
Libor Fleischhans (2) No ešte som nevidel "Long term fuel trim" ako rovnú čiaru. Práve to mi pripadá ako nejaký vypočítaný "kompromis". Aj Long sa jazdou mení. Možno celý záznam z jazdy by ma vyviedol z omylu. Ale na obrázku to vidím takto.
Ak sa mýlim, tak mi niečo uniklo, alebo to špatne chápem. Potom veľké PARDÓN.
Eči (3) Různé značky mají různě konfigurovanou "dlouhodobou" adaptaci. Onehdy jsem doprovázel homologaci jednoho E85 zařízení a Ford Mustang měnil dlouhodobou v řádu sekund a Kia Soul v řádu minut. Ale máte pravdu, že toto není celý záznam. Ta oranžová se také hýbe. Kdybyste se podíval na případ, kde je více delších záznamů, tak tam se v té délce jasně také pohybuje, není to jen rovná čára. Není se za co omlouvat!!!
Vložit soubor